Knihy pro mě nejsou jen zdrojem informací nebo způsobem odpočinku. Jsou jedním z hlavních způsobů, jak si rozšiřuji zkušenost se světem, testuji vlastní názory a vstupuji do způsobu myšlení lidí, které bych jinak nikdy nemohl poznat. Čtení beru současně jako vzdělávání, rozhovor i formu zkušenosti.
Psaní je pro mě přirozeným pokračováním čtení. Umožňuje nejen přijímat cizí světy a myšlenky, ale také vytvářet vlastní: stavět postavy, konflikty, systémy a otázky, které lze zkoumat přesněji než v běžném rozhovoru. Právě tahle schopnost literatury spojovat představivost s myšlením je jeden z důvodů, proč píšu.
Nejvíce mě inspirují autoři, kteří dokážou spojit silný příběh s výraznou ideou a vlastním způsobem vidění světa. Isaac Asimov mě přitahuje intelektuální čistotou a schopností stavět příběh na myšlenkovém problému, Karel Čapek lidskostí, jazykem a filozofickou hloubkou, Stephen King psychologií postav a schopností vytvořit živý svět a Adams Douglas inteligentním humorem, absurditou a lehkostí, s níž dokáže zacházet i s velkými otázkami.
Riven Renwick se narodil, žil, pracoval na systému Continuity a zemřel při obyčejné dopravní nehodě. Nebo alespoň na tom se shodují nemocnice, stát, banka, zaměstnavatel, biometrické systémy i lidé, kteří ho znali.
Problém začíná teprve ve chvíli, kdy se někdo zeptá, odkud to vědí.
Praha roku 2043 stojí na propojených systémech důvěry. Continuity umožňuje institucím ověřovat lidskou identitu rychle, bezpečně a bez nutnosti sdílet všechna citlivá data. Po Rivenově smrti však běžný audit narazí na drobnou nepříjemnost: jeho primární řetězec důvěry nelze rekonstruovat.
Dokumenty jsou autentické. Podpisy platné. Biometrie odpovídá. Každá instituce dokáže vysvětlit, které jiné instituci uvěřila. Žádná už nedokáže doložit první důvod. Všechny důkazy tvoří dokonale uzavřený kruh, což by bylo uklidňující, kdyby kruhy mívaly začátek.
Případ se dostává k Cassianu Corvenovi z Oddělení nemožných závěrů, jehož úkolem je zkoumat tvrzení, která jsou logická, důkladně podložená a z nějakého nepříjemného důvodu možná neoprávněná. Spolu s Marou Marlow, která dobře ví, že veřejnost nečeká na metodickou přílohu, začíná rekonstruovat život mrtvého muže od posledního dne zpět k prvnímu záznamu.
Jenže čím více důkazů nacházejí, tím méně je jasné, zda přibývají nové důvody, nebo pouze další ozvěny téhož tvrzení. Otázka, zda Riven existoval, se postupně mění v mnohem nebezpečnější: co vlastně opravňuje instituci rozhodnout, že někdo existuje – a co se stane, když pravdivý závěr přežije ztrátu důvodu, proč mu věřit?
Lež by byla jednodušší. Měla by alespoň původ.
STAV: FINÁLNÍ REVIZE